Rozhovor: Z korporátu do vlastní firmy

Petr Havelka vedl deset let obchodní tým nadnárodní banky v Praze. Kariéra rostla, plat také — a přesto z ní před dvěma lety odešel. Dnes s manželkou provozuje rodinnou pekárnu ve Zlíně, zaměstnává šest lidí a tvrdí, že se nikdy necítil svobodnější. „Nebyl to útěk od práce, ale návrat k tomu, co má pro mě smysl,“ říká na úvod našeho rozhovoru.

Rozhodnutí prý nezrálo dlouho v hlavě, ale u stolu. „Na setkání Kompas klubu ve Zlíně jsem poprvé nahlas řekl, že chci péct chleba. Čekal jsem, že se ostatní zasmějí. Místo toho se mě začali ptát na čísla — kolik stojí pec, jaká je marže, kde vezmu první zákazníky. Za večer jsem měl na ubrousku první podnikatelský plán,“ vzpomíná.

První rok: méně jistoty, více pokoje

První rok podnikání popisuje Petr střízlivě. Tržby zpočátku nepokryly ani nájem, rodina žila z úspor a z manželčina platu. Přesto by prý neměnil. Pomohla mu disciplína z korporátu — a pravidelná zpětná vazba od podnikatelů z klubu, kteří podobnou cestou prošli před ním.

„V bance jsem měl jistotu a nepokoj. V pekárně mám nejistotu a pokoj. Kdybych si měl vybrat znovu, vyberu si pokoj.“

Víra podle něj do podnikání nepatří jako marketingová nálepka, ale jako kompas při rozhodování. „Když řeším, jestli vzít zakázku, na které bych musel ošidit kvalitu, vzpomenu si, komu ta firma doopravdy patří. Není moje — jen ji spravuju. To rozhodování hodně zjednodušuje,“ vysvětluje.

Zájemcům o podobný krok radí jediné: nebýt na to sám. „Najděte si lidi, kteří vám řeknou pravdu — o číslech i o vás. Já je našel v Kompasu. Kdybych tehdy na to setkání nešel, peču dnes maximálně o víkendu.“